Rychle a zběsile 3
Krátký popis
Záliba
v rychlých autech a ještě rychlejší jízdě přivedla Shauna na práh
vězení. Aby se base vyhnul, stěhuje se dočasně ze Států ke strýci do
Tokia. Jenže i tady existuje subkultura vyznavačů zběsilých jízd po
japonské megapoli. Řada z nich je navíc napojena na Jakuzu, takže v
závodech, která tu Shauna čekají, půjde opravdu o život
Režie Justin Lin Herci April Bettsová, Lucas Black, Daniel Booko, Brandon Brendel, Zachery Ty Bryan, více...
Komentáře 25 přečíst / napiš Web IMDB, Titulky, Oficiální stránka
Recenze
Ke druhému volnému pokračování nářezu pro milovníky vytuněných strojů
na 4 kolech jsem přistupoval asi jako každý neadrenalinový abstinent,
který nepozná Subaru od Renaulta a po deseti letech s řidičákem platil
pokutu jen za nerozsvícená světla. O to větší překvapení bylo, když
jsem se na konci přis... ...více
Sean Boswell je outsider, který se snaží najít svou identitu v
prostředí pouličních závodů. Přestože mu závodění umožňuje alespoň na
chvíli uniknout z neštastného rodinného života a povrchního světa
okolo, zároveň mu způsobuje velké problémy u místní policie. Když mu po
jednom obzvláště nepříjemném incidentu začne hrozit vězení, je Sean
poslán do Tokia za svým nevlídným otcem. V kultuře protkané celou řadou
odlišných zvyklostí se však cítí ještě odstrkovanější než dříve. Jeho
chvíle přichází v okamžiku, kdy mu kamarád z Ameriky Twinkie představí
místní undergroundovou komunitu, která se zabývá driftingovým
závoděním. Jednoduchý styl akceleračních závodů, na který byl Sean
zvyklý, střídá téměř umělecká závodní forma, jejímž základem je citlivé
vyvážení rychlosti a elegantního klouzání v ostrých zatáčkách horských
serpentin. Při svém prvním driftingovém závodu se Sean rozhodne změřit
síly s jedním ze soupeřů - neví však, že jeho vyhlédnutým sokem je
obávaný D.K., místní šampion s úzkými vazbami na nechvalně proslulou
Yakuzu. Prohra jej vyjde draho a Sean si svůj dluh musí odpracovat.
Další Američan Han, který má na splacení dluhu dohlédnout, jej však
brzy přivítá do rodiny místních odpadlíků a pomůže mu osvojit si
principy driftingu.
Když se pak Sean zamiluje do přítelkyně D.K.
Neely, uvede do pohybu sérii zběsilých událostí, které vyvrcholí
ultimátním závodem - soubojem na život a na smrt pro dvě auta.
Když začali filmaři, kteří stojí za třetím pokračování filmové série
Rychle a zběsile s podtitulem Tokijská jízda, zvažovat další návrat do
světa rychlých kol, věděli, že se nesmí vzdálit od unikátního konceptu,
který se osvědčil v obou předcházejících dílech: jejich hrdiny byli
nepochopení lidé na okraji společnosti, kteří byli vtaženi do světa
zběsilých závodů, což byla určitá metafora ke ztrátě kontroly nad
životem v šíleném světě.
„Nechtěli jsme natáčet třetí díl,
dokud jsme nevěděli, kam by měl směřovat příběh,“ říká producent Neal
H. Moritz. „Jednoho dne se objevila myšlenka umístit děj do Tokia a
celý tým začal diskutovat o tom, že tohle japonské město je kolébkou
nového stylu závodění - driftingu. Pomyslel jsem si, že tohle je něco,
co rozhodně musíme použít. A výsledky mluví samy za sebe - nemohl jsem
být spokojenější.“
„Záběry z těchto závodů, které se nám
podařilo získat, ve mně ihned probudily velký zájem. Dostane vás to do
transu. Najednou setřesete veškerou opatrnost. Podstatou tohoto
řízeného chaosu jsou smyky, které využíváte ke zdolání každé ostré
zatáčky. S grácií kloužete okolo zábran na okrajích silnice, které váš
nárazník míjí jen o centimetry,“ pokračuje producent.
Další
kapitola této série, proslulé svými strhujícími akčními sekvencemi,
vyžadovala mladého a dynamického režiséra, který by s novým hereckým
obsazením dokázal opět navodit nervydrásající atmosféru automobilových
závodů. Tím se stal Justin Lin.
„Pokud jsme měli točit třetí díl Rychle a zběsile, museli jsme si být
jisti, že bude působit svěžím dojmem,“ říká Moritz. „A v momentě, kdy
jsem se dodíval na film Better Luck Tomorrow, mi bylo jasné, že Justin
je režisér, se kterým chci pracovat. Byl první, koho jsme s touto
nabídkou oslovili, a velmi ho to nadchlo. Tenhle film potřeboval
pořádnou dávku nadšení a Justin byl v tomhle směru absolutně nejlepší.
Je skutečně neúnavný.“
„V době, kdy se objevilo první Rychle
a zběsile, jsem studoval na filmové škole a ten film jsem viděl ve
vyprodaném kině s ostatními diváky, které zcela pohltil. Nejvíce mě
přitahovala možnost tuhle energii ovládnout - vytvořit úplně novou
kapitolu a dát publiku, které miluje akci a rychlost, ještě něco
navíc,“ říká Lin.
Moritz měl štěstí také při hledání
scénáristy - Chris Morgan byl díky své zálibě v rychlých vozech taktéž
nadšeným fanouškem této filmové série. I on věděl, že drifting je
skvělým prvkem, který by mohl třetí díl vítaným způsobem okořenit.
„Drifting není o tom, že zmáčknete pár tlačítek, dupnete na pedály a
snažíte se strhnout tachometr. Při driftingu musíte své auto znát lépe
než člověk, který ho navrhl. Tihle chlápci jsou opravdoví kouzelníci,
kteří dostávají auta až na samotné hranice jejich fyzických schopností
a tam je po zbytek jízdy udržují - pohybují se v těsné blízkosti
nebezpečné hranice, za níž člověk ztrácí nad vozem kontrolu. Je to
ukrutně nebezpečná záležitost. Jakmile jsem drifting poprvé viděl,
okamžitě jsem si ho zamiloval.“
Základem Linova přístupu k projektu byla snaha autentickým způsobem
zachytit život moderních teenagerů - vytvořit uvěřitelný svět mladých
outsiderů, kteří žijí na hraně. Série Rychle a zběsile v minulosti
odstartovala kariéry představitelů titulních rolí včetně Paula Walkera,
Tyrese Gibsona a Vina Diesela. Herce Lucase Blacka, který ztvárnil
titulní roli v thrilleru z prostředí vysokoškolského fotbalu Friday
Night Lights a objevil se v jedné z hlavních rolí válečného dramatu
Mariňák, čeká díky jeho mimořádnému hereckému charismatu a přirozenému
hereckému projevu pravděpodobně stejný osud.
„Rozhodování
bylo velice jednoduché. Je to série Rychle a zběsile - to je záruka
strhující akce a rychlých aut,“ říká 23letý Black, který ztvárnil
titulní postavu renegáta Seana Boswella.
Bow Wow, který začal
kariéru v showbusinessu jako hudebník, ale později se přiklonil k
herecké profesi, se rozhodl odpočinout si od rodinných komedií, ve
kterých v poslední době hrál (Rodinka na tripu, Roll Bounce) a vrhnout
se do víru akce. V Tokijské jízdě si zahrál postavu Twinkieho. „Twinkie
je velice chytrý a dost si to užívá - ať už kšeftuje v Harajuku, baví
se s holkama v klubu nebo odpočívá s přáteli. Je to pro něj byznys a on
ví, co dělá,“ říká herec.
Role Seanova úhlavního rivala D.K.
- tokijského krále driftu - se zhostil Brian Tee a jeho přítelkyni
ztvárnila 21letá australská kráska Nathalie Kelley, pro níž je Tokijská
jízda filmovým debutem.
„Potřebovali jsme neokoukanou herečku, která by dokázala obstát v i tak
silné mužské konkurenci,“ říká Lin. „A tu jsem našel v Nathalii. Když
je na obrazovce, nedokážete z ní spustit oči.“
Do vedlejších
rolí filmaři obsadili spoustu různorodých herců včetně Sunga Kanga a
Jasona Tobina, kteří s Linem spolupracovali již na jeho režijním debutu
Better Luck Tomorrow, Leonardo Nama, japonské herečky Keiko Kitagawy,
Zachery Ty Bryana a Nikki Griffin.
Pro Kanga byl přechod od
nízkorozpočtové nezávislé produkce k velkorozpočtovému letnímu snímku
poměrně bizarní. „Nádherná auta, nádherné ženy, nádherná místa
natáčení… děkuju Justinovi každý den,“ říká s úsměvem. „Přešli jsme od
nezávislého filmu k velkému projektu hollywoodského studia. Je to
obrovský rozdíl, a pokud se o tu radost můžete podělit i s přáteli, je
to moc fajn.“
Mladé obsazení drží zdravým způsobem při zemi
Sonny Chiba - známá osobnost světa bojových umění ze 70. let - v roli
hrůzu nahánějícího Kamaty, který je vlivným mafiánským bossem a shodou
okolností také strýcem D.K.
„Jednou z nejlepších věcí na
tomto projektu pro mě byla možnost spolupráce s legendárním Sonnym
Chibou,“ říká Lin. „Když jsme tenhle film připravovali, bylo pro nás
důležité obsadit roli Kamaty někým, kdo má kultovní status a dokáže na
plátně působit výrazným dojmem.“
Vzhledem k tomu, že plynulou
japonštinou mluvili pouze dva herci (Kitagawa a Chiba) a s fenoménem
driftingu nebyl seznámen v podstatě nikdo, Lin věděl, že bude muset být
ve věci zjišťování reálií a jejich předávání hercům obzvláště pečlivý.
Mladým hercům proto připravil určité osnovy toho, co by měli v rámci
příprav na své role zvládnout.
K obeznámení produkce i herců najal najal jako technického konzultanta
Toshiho Hayamu a četné rozhovory s ním jej dokonce inspirovaly k tomu,
aby jednu z postav (driftingového puristy Virgila) založil na něm. Pro
své studenty také připravil hodiny japonštiny plné tokijského slangu a
intenzivní lekce driftingu. Pro jednotlivé herce to pak znamenalo buď
učit se detaily japonštiny nebo sedět za volantem vytuněného auta za 50
000 dolarů a šlapat na plyn.
Typický tréninkový den na jednom
kalifornském závodním okruhu sestával z jízd s filmovými „driftery“
Rhysem Millenem (úřadujícím americkým šampionem v disciplíně Formula
Drift) a Tannerem Foustem. Ke svému velkému nadšení dostali možnost
vyzkoušet si drifting i samotní herci.
„Když nás poprvé vzali
na závodní dráhu a ukázali nám, jak to máme dělat… no to bylo super.
Úplně jsem tomu propadl. Za volantem se mi líbilo rozhodně víc než na
sedadle spolujezdce,“ vzpomíná Black.
Před začátkem práce na
tomto filmu uměla Kelley - stejně jako Bow Wow - coby čerstvá držitelka
řidičáku jezdit pouze v autě s automatickou převodovkou. Nyní ji čekal
nesnadný úkol naučit se zároveň řadit, brzdit s přesností na setinu
sekundy a driftovat. Toto umění se jí nakonec podařilo ovládnout zcela
bravurně, čímž za sebou zanechala všechny ostatní herce. Svůj úspěch
přičítá tomu, že pozorně poslouchala: „Šla jsem do toho s tím, že o
tomhle sportu nevím ani ň, proto jsem se snažila věnovat instruktorům
maximální pozornost. Naproti tomu hoši si často hráli na všeuměly a
měli tendence brát to do vlastních rukou …“
Drifting se zrodil na klikatých horských cestách a v kaňonech
venkovských částí Japonska, které tímto nebezpečným způsobem většinou
po nocích sjížděli mladí řidiči. Adrenalinový způsob jízdy brzy pronikl
i na místní závodní okruhy, odkud se dostal za hranice Japonska a brzy
se stal novým celosvětovým fenoménem. Záměrem filmařů bylo přenést tuto
sportovní disciplínu na plátno s co největší autenticitou.
„Sehnali jsme ty nejlepší techniky,“ říká Moritz. „Naši tvůrci
vizuálních efektů dělali i na dvou předchozích dílech. Znají naše
základní pravidlo: Nechceme, aby ta auta dělala cokoliv, co ve
skutečnosti udělat nemohou. A z hlediska zachování věrohodnosti se
našemu týmu podařilo odvést fantastickou práci.“
Hayama,
který se dokonale orientuje v japonské závodní komunitě, však filmařům
neposkytoval cenné rady pouze v oblasti driftingu. Seznámil je také s
dalšími charakteristickými prvky japonské kultury, počínaje závodnickým
slangem a hudbou konče.
Úkol převést náročné řidičské manévry
před kamerou filmaři svěřili mezinárodně uznávaným profesionálním
drifterům - Rhysi Millenovi, Tanneru Foustovi a Samuelu “The Crazy
Swede” Hubinetteovi. Ty doplňovali přední japonští závodníci Nobushige
Kumakubo a Keiichi Tsuchiya. Tsuchiya s Kumakuboem také navrhli
choreografii strhující sekvence, v níž sjíždějí silnici s použitím
driftingu dvě auta jako tandem.
„Drifting je velmi filmový
sport,“ říká režisér. „Natáčet něco, co ještě nikdy natočeno nebylo, je
velmi vzrušující. Připadá mi úžasné, na kolik nových úhlů a pohybů
kamery se nám podařilo přijít. Tihle řidiči jsou skvělí a precizní a my
jsme se snažili přijít na nové a neotřelé způsoby, jak jejich umění
nejlépe zachytit.“
Hayamovi, který pociťuje k drahým vytuněným autům velkou lásku,
vstávaly při jejich nevyhnutelném ničení hrůzou vlasy na hlavě. Zděšení
jej postihovalo především během natáčení vizuálně náročných sekvencí, v
nichž auta závodí uvnitř několikapatrové garáže. Tomuto filmovému
segmentu padlo za oběť celkem sedm vozů Nissan Silvia, které Hayama při
závodech preferuje.
Aby bylo možné natočit některé
komplikované záběry, museli filmaři spoustu aut doslova naporcovat. „25
aut jsme museli rozřezat a přes 80 jich bylo během natáčení
zdemolováno. Ta, která jsme řezali, byla buď rozpůlena nebo jim byla
odřezána střecha či jeden z boků,“ říká Dennis McCarthy, který dohlížel
na práci s vozovým parkem.
Zkrátka však nepřišlo ani
prostředí, ve kterém se film odehrává - režisér Lin věděl, že zachytit
věrohodným způsobem atmosféru závodní subkultury a supermoderního města
nebude jednoduché. „Ve filmu uvidíte Tokio v takové podobě, v jaké ho
vnímám já. Zaujme vás na několika různých úrovních. Chtěl jsem
znázornit divoký západ, kde se lidé projevují extrémním způsobem… ať už
pomocí svého oblečení nebo svých aut.“
K realizaci jeho vize
bylo nutné, aby se tým sestávající z kameramana Stephena F. Windona,
hlavní výtvarnice Idy Random a návrhářky kostýmů Sanjy Milkovic Hays
úzkostlivě zaměřil na všechny detaily. Pro Random bylo od začátku
nejnáročnější vytvořit jednotnou vizuální atmosféru, která by jí
umožňovala přecházet z nábřežních doků v kalifornském San Pedru a
předměstí Los Angeles na pusté venkovské cesty, které obepínají kopce
příměstských parků Griffith a Elysian. Právě ty zastoupily prostředí
tokijské periferie, kde se ve filmu pořádají vzrušující horské závody.
Tokijskou čtvrť Shibuya Random se svým týmem vytvořila v centru Los
Angeles. Pro účely natáčení jedné z honiček, které nakonec dvěma štábům
zabralo téměř dva týdny, filmaři zavřeli celých šest městských bloků.
Tři bloky výtvarníci vyzdobili japonskými značkami, stánky,
restauracemi a autobusovými zastávkami. Když na scénu omylem vstoupila
skupina japonských turistů, došlo ke komickému nedorozumění.
Přestože prostředí Los Angeles týmu poskytlo dostatek možností největší
japonské město věrohodně napodobit, shodli se Lin s Moritzem na tom, že
bez návštěvy skutečného Tokia se natáčení neobejde. „Bylo pro nás
důležité mít pocit, že se v Tokiu můžeme vypravit kamkoliv. Proto jsme
tam vyrazili s menším štábem, který nám to umožnil. Nikoho z diváků ani
nenapadne, že jsme tam nebyli po celou dobu,“ říká producent Moritz.
Úvodní akční sekvence filmu, která se jako jediná odehrává ve Spojených
státech, vznikla během necelého týdne na prašných rovinách města
Victorville, které leží 86 mil na východ od Los Angeles.
Po
několika měsících natáčení v Jižní Kalifornii a krátké přestávce na
díkůvzdání odcestovali herci a část filmařů, tvořících dva oddělené
štáby, do Tokia, kde pak po čtyři týdny natáčeli scény odehrávající se
v exteriérech.
Uprostřed chaosu, který nutně doprovází
natáčení v hodně lidnatém městě, jehož úřady ani obyvatelé nejsou
zvyklí na velké filmové produkce, se Lin rychle adaptoval a vrátil se
ke svým filmařským začátkům u nezávislých produkcí. Jeho běžným
postupem bylo natáčet kamerou na Windonově rameni s minimálním štábem.
Tímto způsobem vznikly scény v Shibuyi, na Tokyo Tower, Rainbow Bridge
a v módním centru pro teenagery Takeshita Dori.
„Nakonec jsme tímhle partyzánským způsobem natáčeli po celém městě a
snažili jsme se využít všech možností, které nám tenhle styl práce
nabízel. Pro mě to bylo vynikající, protože jsem si vzpomněl na všechny
ty nezávislé filmy, u kterých jsme běhali po městě a natáčeli co se
dalo… byla to velká sranda,“ vzpomíná Lin.
Herci brali
natáčení profesionálně, ale určitou změnu, související s životem a
prací ve velmi odlišné kultuře, samozřejmě pocítili. „Pocházím z malého
městečka v Alabamě a nikdy by mě nenapadlo, že se někdy podívám do
města jako je Tokio. Je to obrovské město s mnoha lidmi… Žít a pracovat
v téhle nové kultuře bylo na chvíli docela fajn, ale brzy se mi začalo
stýskat po domově,“ říká Lucas Black.
Při snaze zachytit
ducha tohoto města bylo nutné vzít v potaz také skutečnost, že Tokio je
známé svým přejímáním kulturních vlivů (včetně hudby, módy či aut) z
Ameriky a Evropy, jejich přetvářením a integrací do vlastní kultury.
Autorka kostýmů Sanja Milkovic Hays, která je Moritzovou dlouholetou
spolupracovnicí, se pokusila překonat laťku, nastavenou dvěma
předcházejícími díly, a znázornit výstřední, často nedefinovatelný
módní styl tokijské mládeže, uctívající popkulturu. „Japonskými módními
časopisy jsem si listovala už při práci na prvním Rychle a zběsile,
protože tamější mládež je v té pouliční módě hodně popředu. A u tohoto
filmu jsem to mohla rozjet naplno,“ říká Hays.
Soundtrack
filmu je stejně výstřední směsicí různých stylů jako jeho výtvarná
stránka. Na místy akční a místy soulový soundtrack, který doprovází
Seanovu cestu z ulic Los Angeles to Tokia, přispělo široké spektrum
interpretů včetně Pharrella Williamse, Kida Rocka, Teriyaki Boyz,
Shonen Knife nebo Mose Defa. Průnik hudebních stylů a vlivů do jisté
míry ilustruje dění na plátně - když v písních “Mustang Nismo” a
“Welcome to Tokyo” hraje na kytaru bývalý kytarista Guns ‚N‘ Roses
Slash, prolínají se kultury západu a Dálného východu.